K demonstraci v Praze (18. 10. 2020)

Nejprve velké uznání internetovým serverům (za sebe Novinkám.cz a iDNES.cz, které jsem sledoval). Díky jejich živému přenosu jsme mohli získat poměrně  přesný přehled, co se na Staroměstském náměstí děje.

Kdybychom spoléhali pouze na televizní zpravodajství toho odpoledne, obrázek by byl velice „redukovaný“.

To je úvodní postřeh.

Dále: Zpočátku se zdálo, že (i moje) obavy z násilností byly liché. Demonstrace probíhala až na drobné excesy klidně (jakési individuum z publika se dostalo až k mikrofonu a do něj artikulovalo cosi jako „Prymula do plynu“, pokud jsem dobře rozuměl, ale byl bleskově pořadateli pacifikován, což působilo slibně), obsah projevů nehodlám komentovat vzhledem ke svobodě každého říkat, co je mu libo (pokud tím neporušuje zákon). Nebyl to tak docela můj šálek čaje, ale to není podstatné.

Co člověka nemohlo nenapadnout: je jich tam víc než je povolený počet a velká část nemá roušky. Na první pohled většina. Nemluvě o rozestupech. Co s tím úřady udělají? Udělaly: zareagovaly ukončením akce. Projevy skončily krátce po 15. hodině a během deseti minut začal konflikt.

Bylo naivní se domnívat, že akce skončí tak jak začala. Bez fyzického násilí. Jako z jiné planety zní věta jednoho z řečníků: „Říkali, že tu mají být jakýsi fotbaloví fanoušci. Ti tu jsou, ale jsou to slušní lidé.“

Povídali, že mu hráli.

Rowdies jen čekali na příležitost. Vesměs měli „roušky“, ale byli to oni, kdo vyvolal konflikt s policií; ostatně kvůli tomu se tam sešli. Celý život mám problém s demonstracemi, kde dochází k násilí (ze strany demonstrantů). Jsem toho názoru, že v okamžiku, kdy vylétne první dlažební kostka na policisty či do výkladní skříně mají úřady právo akci ukončit. (Tato už v té době ukončena byla, šlo jen o to obnovit pořádek.) Jako pěšák sametové revoluce 1989 vím, o čem mluvím: jde to zcela mírumilovně.

A dlažební kostky po nedělní demonstraci létaly. Kdosi na kordon policistů seřazených mezi husitským chrámem sv. Mikuláše a hotelem Lippert hodil jeden kus mobilní zábrany. Policisté zůstali na místě. Na můj vkus se chovali až příliš ohleduplně. (Kladu si otázku, jak by onen chuligán dopadl v USA.)

Organizátoři (občanský spolek HON) mají vlastně „smůlu“. Jejich poselství, jakkoli s ním nemusíme souhlasit, ale mají právo ho veřejnosti sdělit, zcela zanikne ve vřavě, kterou vyvolali ti, kdo se k demonstraci připojili a o nichž pořadatelé museli vědět, co jsou zač a o co jim jde.

Případná debata zda roušky ano či ne, o smysluplnosti celoplošných protikoronavirových opatření, debata o Prymulovi (a jeho střetu zájmů) a Havlíčkovi (a jeho dvou ministerských postech), o rekonstrukci vlády a tak podobně ztrácí smysl v souvislostí s tím, v co tato akce vyústila. Za to může HON poděkovat těm, komu dal prostor a od koho se nedistancoval: ultras sportovních klubů.

Čiň čertu dobře – peklem se ti odmění. Pozvi na protivládní demonstraci rowdies – a můžeš vsadit boty, že tvé třebas dobře míněné úsilí bude obráceno vniveč.

Nesdílím všechny názory organizátorů – a přesto nemám radost z toho, jak to celé dopadlo. Přál bych si, abychom vedli otevřenou diskusi o všem, co se kolem koronaviru děje. Ne abychom místo toho „řešili“ násilí. Těch, kdo vyvolávají násilí pro násilí.

PS: A policii z mé strany uznání; místy mohla být i důraznější.