Studená sprcha z Vatikánu

Psát ve většinově ateistické společnosti o náboženství je ošemetná věc. V lepším případě autor riskuje nezájem, v horším je za (doplňte sami). Nemají ale ve svobodné společnosti menšinová témata také právo na publicitu?

Jistěže mají.

Jednou z klíčových součástí křesťanského života je Večeře Páně neboli Eucharistie čili Svaté přijímání.

Ačkoli v Bibli je ustanovení o slavení Večeře Páně jasně a srozumitelně popsáno, jsou mezi církevními denominacemi zásadní rozdíly v jejím chápání i praxi. Takřečené přijímání „pod jednou“ a „podobojí“ (zpúsobou) představuje nejviditelnější rozdíl. Není ovšem zdaleka jediný. Neméně podstatná je i otázka Kristovy hmotné přítomnosti v chlebu a vínu, jaký charakter tato přítomnost má či zda jde toliko o památku – připomínkový obřad. Téma má ještě další aspekty, k nimž patří otázka opakování Kristovy oběti na kříži během katolické mše.

Je to vcelku komplikované teologické téma, nicméně navzdory této komplikovanosti exitují v rámci ekumenického sblížení snahy o společné slavení Večeře Páně (Eucharistie) věřícími z denominací se zcela či zásadně odlišnou věroukou.

Pro toto společné slavení Večeře Páně existuje termín  INTERKOMUNIO.

MEZI KATOLÍKY A EVANGELÍKY (PROTESTANTY)

Od poloviny sedmdesátých do začátku osmdesátých let minulého století vycházel ve švýcarském Curychu exilový (český) náboženský a výchovný magazín pro děti nazvaný „Dopis pro Tebe“. V čísle 14/77 jsou některé záležitosti kolem interkomunia mezi katolíky a evangelíky „polopatě“ (protože pro děti) vysvětleny. Všimněme si toho nejpodstatnějšího.

• Proč mnozí evangelíci a katolíci žádají interkomunio?

Odpověď:  Věří, že křtem se stali dětmi jednoho Otce a učedníky jednoho Krista a chtějí společně sedět u jednoho stolu, ke kterému je Pán povolal.

Zde uveďme, že evangelíci s tím zásadní problém nemají, pro katolíky duchovně lačné interkomunia je důležitý postoj Svatého stolce (Vatikánu). Ten je vázán ustanoveními II. Vatikánského koncilu:

• Proč je možné interkomunio mezi katolickou a pravoslavnou církví, ale ne mezi katolickou a evangelickou církví?

Odpověď:  Vatikánský sněm prohlašuje, že 1/ interkomunio mezi katolíky a pravoslavnými je možné, ale 2/ katolíci smějí přijmout Svaté přijímání z ruky pravoslavného kněze jen tehdy, je-li k tomu vážný důvod a není-li dosažitelný katolický kněz. (...)  S evangelickou církví interkomunio možné není, poněvadž pravoslavní křesťané stojí v základních otázkách víry katolické církvi mnohem blíže než křesťané evangeličtí.

Takový je tedy základní postoj římskokatolické církve. Navzdory tomu mnozí katolíci usilují o interkomunio s evangelíky, konkrétně v Německu. V září 2019 tam vznikl v prostředí Ekumenického pracovního kruhu evangelických a katolických teologů text, který se vyslovil kladně ke vzájemné účasti věřících obou denominací na společné Večeři Páně (eucharistické hostině). K dokumentu se připojil i katolický biskup Georg Bätzing, který stojí od března 2020 v čele Německé biskupské konference. Ten dokonce plánoval uplatnit interkomunio během letošního ekumenického kongresu ve Frankfurtu n/M, který byl ovšem kvůli koronaviru o rok odložen.

A jaká byla odezva Svatého stolce? Došlo k „tání ledů“?

Záležitostí se zabývala vatikánská Kongregace pro nauku víry. Její prefekt kardinál Luis F. Ladaria Ferrer zaslal 18. září 2020 biskupu Bätzingovi oficiální stanovisko, o němž česká sekce informačního kanálu Svatého stolce Vatican News informovala 21. září 2020 takto (obr. 1):

... obr. 1/

Tedy: zamítnuto. Společné slavení Večeře Páně mezi katolíky a evangelíky je ze strany papežské církve zakázáno.

Hlavní důvody:

• Příliš velké rozdíly v chápání eucharistie a církevního úřadu.
• V této otázce neexistují podklady pro osobní rozhodování ve svědomí.
• Eucharistické společenství (interkomunio) s evangelickou církví v Německu by za nynějšího stavu podrylo ekumenický dialog s pravoslavnými církvemi, a to též za německými hranicemi.

Vraťme se ještě k výše citovanému exilovému „Dopisu pro Tebe“. Ten nabízí odpověď na otázku, co říci o katolickém knězi, který podá nejsvětější svátost (svaté přijímání) evangelíkovi:

• Katolický kněz, který podá svaté přijímání evangelíkovi (…) předstírá falešnou jednotu, která neexistuje. Proviňuje se proti katolické víře, ke které se svým kněžským svěcením zavázal.  Takové počínání vzbuzuje u věřících právem pohoršení.

Vzbuzuje u věřících pohoršení? I u těch, kteří touží po eucharistickém obecenství s bratry a sestrami z evangelické církve? Pozoruhodný paradox.

Odpověď Vatikánu na upřímně míněnou snahu katolických a evangelických teologů ve věci interkomunia nebyla sice překvapivá, přesto ale pro její iniciátory musela představovat cosi jako studenou sprchu. Vystřízlivění z iluzí, návrat do tvrdé reality.

Závěrem osobní slovo autora článku.  Nejsem stoupencem ekumenického hnutí, pokud jde o vztah protestantů a evangelikálů směrem k římskokatolické církvi, a to ani v oblasti interkomunia. Je to věc principu: jako člověk vychovaný v evangelikálním prostředí sotva mohu akceptovat nebiblické přijímání „pod jednou“. A jak ukázal výše popsaný příběh, ekumenické snahy mají své zřetelné limity a bez ohledu na to, jak liberálně působí současný papež, jsou to limity nepřipouštějící ze strany Vatikánu žádný kompromis.

Přiznám se, že tomu rozumím. Ani já bych v řadě otázek nebyl ochoten přistoupit na kompromis, který by znamenal odklon od biblického učení. To je, myslím, v pořádku. Čemu ale rozumím méně je snaha některých ekumenicky orientovaných duchovních z obou denominací o něco, o co vedení jedné z nich absolutně nestojí.

Mám z toho všeho dojem, že dříve projde velbloud uchem jehly, než bude papežská církev svolná s interkomuniem s protestanty. Ti by to měli vzít na vědomí a nepokoušet se prorazit hlavou zeď.

•

... obr. 2/Večeře Páně dle Bible: Chléb a kalich s vínem. Pro všechny. (Pixabay)

... obr. 3/Nebiblické pojetí Večeře Páně: Místo chleba hostie, kalich pouze pro duchovní. (Pixabay)