Na okraj dvou konfliktů těchto dnů

Co nechceš, aby jiní nečinili tobě, nečiň ty jim. Starodávné Zlaté pravidlo, které tak rádi porušujeme. A když to vůči nám udělá někdo jiný, je oheň na střeše. Je to stejné v životě i v politice.

Od jisté doby v tom vyniká současný turecký režim. Erdogan a spol. si mohou vůči ostatním (a teď nemyslím jenom výpady proti Izraeli) dovolit cokoli a když se karta obrátí, jsou nepříčetní, hysteričtí.

Stala se v těchto dnech taková řekněme nechutná záležitost. Řecké pravicové noviny Dimokratia otiskly v pátek 18. září na přední straně obrázek, na němž je prezident Erdogan a vedle něj velkými písmeny v turečtině nápis SIKTIR GIT Mr. ERDOGAN. Což podle článků informujících o této záležitosti odpovídá anglickému FUCK OFF, MR. ERDOGAN (překládat jistě netřeba – snad jen mírnější verze tohoto vulgarizmu: Běžte do hajzlu, pane Erdogane).

FOTOODKAZ NA VULGÁRNÍ VYOBRAZENÍ JE  ZDE.

To se v Ankaře samozřejmě hrubě nelíbilo – a diplomatický incident byl na světě. Turci vulgaritu ostře odsoudili a předvolali si řeckého velvyslance Diamessise, aby mu tlumočili formální stížnost. A žádali nápravu. Což ovšem může být ve svobodné společnosti poněkud problém, jak bez servítků naznačil na Twitteru Evangelos Karambelas, řecký developer působící v Chicagu:

• Řecká vláda, na rozdíl od Turecka, nekontroluje média a nezavírá novináře. Kdo vysvětlí Mevlutu Cavusogluovi (turecký ministr zahraničí – LS), co je svoboda čemu je svoboda projevu? Vypadá chudák zmateně.

Oficiálně ovšem Atény zareagovaly tak, že „používání urážlivé jazyka je v rozporu s politickou kulturou naší země a lze je jen odsoudit“. Současně ale řecké MZV uvedlo, že svoboda projevu a tisku je v Řecku jako členské zemi EU plně chráněna.

... obr. 1/Turecký zpravodajský server Daily Sabah informuje o incidentu vyvolaném titulkem v řeckých novinách.

Tato epizoda by nestála za zaznamenání, kdyby Turecko nebylo za své vlastní nevhodné vyjádření kritizováno pro změnu Egyptem, jak informuje server Ahramonline:

... obr. 2/ Titulek: "Egypt odsuzuje vyjádření Turecka o vývoji v Egyptě po sesazení Mursího v roce 2013."

O jaké vyjádření šlo? Zmíněný turecký ministr zahraničí Cavusoglu poskytl ve středu 16. 9. rozhovor stanici CNN Türk:

... obr. 3/Informace o interview s tureckým ministrem zahraničí na serveru CNN Türk.

Zmíněné kontroverzní vyjádření, které vyvolalo v Káhiře diplomatickou reakci sestává – podle písemného přepisu rozhovoru – z těchto tří vět:

... obr. 4/Modře vyznačené věty. Turecký  ministr zahraničí v nich tvrdí že v Egyptě neexistovalo nic jako přechodné období (po Mursího sesazení). „Po převratu byly zabity tisíce lidí. Viděli jsme, že v Egyptě neexistuje přechodné období.“

Káhira tato slova odmítla jako „absurdní tvrzení, která slouží k ideologickým cílům“ a uvedla, že takovýto negativní tón popírá tvrzení o tom, že Ankara má zájem o férové vztahy s Egyptem.

V každém případě šlo zčásti o účelové zjednodušení, zčásti o lež, neboť situace v Egyptě v červnu 2013, po jediném roce vlády islamistického prezidenta Mursího, byla velice komplikovaná, ba kritická. Po původním nadšení z „nového koštěte“ (osobně jsem byl v Egyptě na podzim 2012 svědkem velkých nadějí, které někteří obyvatelé do Mursího vkládali) se dostavilo vystřízlivění, které vyústilo v Druhou revoluci (z 30. června). Pořádek v zemi musela udělat armáda v čele s generálem Sisim.

Zde se dostáváme k tvrzení tureckého ministra zahraničí o neexistenci přechodného období. Neboť po pádu Mursího přesně takové období nastalo. Bylo charakterizováno:

• jmenováním šéfa ústavního soudu Adlyho Mansoura dočasným prezidentem
• zformováním přechodné vlády
• vypracováním a schválením (leden 2014) nové ústavy
• přípravou prezidentských voleb (konaly se v květnu 2014 – vítěz Sisi)
• přípravou parlamentních voleb (konaly se v období říjen - prosinec 2015)

Toto všechno musí samozřejmě turecký šéf diplomacie vědět. Jeho nesympatie k současnému režimu v Káhiře, jehož tváří je prezident Sisi, je dána především sympatiemi současného vládního establishmentu v Káhiře v čele s prezidentem Erdoganem k bývalému prezidentovi Mursímu, neboť oba v zásadě vycházejí ze stejné ideologické islamistické líhně. Ze stejného důvodu neskrývá Erdogan náklonnost k palestinskoarabské teroristické organizaci Hamas. (Společným jmenovatelem jsou přátelské, byť neformální vztahy s Muslimským bratrstvem. To je v Egyptě postaveno současným režimem mimo zákon jako teroristická organizace – a zde hledejme jednu z příčin toho, proč se mezi Erdoganem a Sisim nepanují přátelské vztahy.

Dnešní dva příklady – řecký a turecký – jsou ukázkou toho, jak málo stačí, aby mezi dvěma státy došlo k diplomatickému konfliktu.

Otázka je, co hodnotit jako nebezpečnější: jestli vulgaritu jedněch řeckých novin, nebo politiku současného tureckého režimu (zahrnující mocenskou aroganci, špatně skrývaný příklon k islamismu a sympatie k teroristickým silám v regionu).