Z Karlových Varů až na hranice SRN – do Potůčků, případně do saského Johanngeorgenstadtu. V přírodě Krušných hor, uprostřed lesů. A v tom je ten problém. V místě je značně nepřístupný terén, dle prvních informací bylo místo střetu mezi zastávkami Sejfy a Oldřichov (dle mapy na Novinkách.cz - podle pozdějších zpráv došlo ke střetu blíž k nádraží Pernink, necelý 1 km). Pro záchranáře je tam jedna asfaltová „okreska“, ovšem nikoli těsně u tratě, a jinak samé lesy, lesy, lesy.
Že se něco děje, usoudil jsem z letu vrtulníku tím směrem. Pořídil jsem snímek (obr. 1) a vzápětí se dozvěděl o tom neštěstí.
Přeji zraněným uzdravení a pozůstalým vyjadřuji hlubokou soustrast.
Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tentokrát šlo po horách a na nich po lidech.
Jak se to mohlo stát? To nechme na vyšetřovatelích. Jen jeden technický poznatek. Vlaky na této jednokolejné trati na sebe musejí vždy počkat na stanoveném nádraží, kde nejsou výpravčí; jde o tzv. dopravny D3. Těmi stanicemi (dopravnami), kde se mohou křižovat (kde je víc kolejí) jsou Pernink (pro vlak jedoucí z Německa) a Nové Hamry (pro vlak jedoucí od Karlových Varů).
Pokud se vlaky srazily mezi těmito dvěma stanicemi, pak zřejmě někdo nepočkal, kde měl. Lidská chyba? Nechci předjímat. Pokud ano, opět nevinní lidé zaplatili vysokou daň.
•
... obr. 1/Foto: Autor článku.
Trať, na níž se stala 7/7 tragédie, je v tomto úseku zabezpečována podle D3, tedy Předpisem pro zjednodušené řízení drážní dopravy. Podle něj hraje klíčovou roli nikoli moderní zabezpečovací technika, ale lidský faktor.
Nechci tuto skutečnost osobně nikterak kritizovat, jen bych položil důraz na to, že v diskusích pod články o této havárii se mnozí přispěvatelé právem ptají, jak je možné, že v 21. století je železniční doprava řízena tak „primitivním“ způsobem a poukazují na to, že chyba v rámci lidského faktoru není nikdy stoprocentně vyloučena (což se zřejmě ukáže i v tomto smutném případě).
Za sebe dodám, že trať byla v nedávné minulosti na mnoha úsecích rekonstrována a ačkoli je mnohými označována posměšně jako lokálka, jezdí po ní mezinárodní vlaky z K. Varů do německého Johanngeorgenstadtu. Např. na karlovarském horním nádraží jsou hlášení o jejich příjezdech a odjezdech v českém a německém jazyce.
Je proto s podivem, že už z tohoto hlediska nemá trať na celé své délce moderní zabezpečovací systém.
Trať 142 má také přezdívku Krušnohorský Semmering (podle obdobné horské železnice v Rakousku). Shodou okolností se v místě srážky nachází její nejvyšší bod (915 m n. m.); samotné nádraží v Perninku je druhé nejvýše položené v ČR (po Kubově Huti na Šumavě 995 m n. m.).
Je smutné, že se o Krušnohorském Semmeringu mluví v tak temných souvislostech. Je to černý den tratě 142, tratě, kterou mám rád.