K 9. květnu

Pražské povstání a Slovenské národní povstání. Svobodův sbor v SSSR. Nedílná součást druhé světové války. Její československá stopa. Měla své vojenské velitele hodné nejvyšší úcty.

Tak by to i bylo, kdyby tři roky po osvobození nevystřídala jedna totalita druhou. Ta druhá byla psychologicky horší. Nacistické Německo bylo jasně deklarovaným nepřítelem. Sovětský svaz osvoboditelem. Přítelem. O to absurdnější a děsivější je to, co čteme v životopisech některých hrdinů druhé světové války.

Viník toho všeho je jeden. Komunistický režim. Ten byl ovšem tvořen lidmi, po únoru 1948 lidmi v čele s Gottwaldem. Politickým přisluhovačem Stalina. Sloužil zájmům cizí moci. A co cizí moc poručila, to se stalo. I kdyby se to sebevíc vymykalo zdravému rozumu, normálnímu úsudku. Lokajský komunistický režim se nezastavil před ničím. Když si Kreml usmyslel, že je třeba zatknout, odsoudit a nechat justicí zavraždit Rudolfa Slánského, českoslovenští komunisté stáhli ocas a přání svého politického pána do puntíku vyplnili. Generálního tajemníka své partaje zardousili na popravišti. Součástí tohoto procesu bylo zorganizování teatrální podpory od statisíců „pracujících“. Své k tomu řekli i umělci. Básník Ivan Skála, morální zrůda v lidské podobě, napsal 28. listopadu 1952 v Rudém právu na adresu Slánského a spol.: Psům psí smrt!

Vybral jsem, jen namátkou pro oživení paměti, jména několika československých generálů a jednoho majora a zajímal se o jejich osud v době, kdy se k moci dostali lokajové Kremlu. Dělo se to několik let po skončení války, v níž se osvědčili jako aktivní bojovníci proti ďábelskému nacistickému zlu. Lhostejno na jaké frontě.

• gen. Karel Kultvašr … komunistickým režimem degradován, odsouzen na doživotí
• gen. František Slunečko … komunistickým režimem degradován, vazebně stíhán, odsouzen nebyl
• gen. František Bürger-Bartoš … komunistickým režimem degradován, odsouzen na osm měsíců
• gen. Heliodor Píka … komunistickým režimem degradován, popraven
• maj. Jaromír Nechanský … komunistickým režimem degradován, popraven
• gen. Zdeněk Novák … komunistickým režimem degradován, odsouzen na 18 let
• gen. Jan Sergěj Ingr … komunistickému pronásledování unikl jen proto, že po puči z února 1948 zůstal v zahraničí (kde působil jako ambasador v Nizozemí)
• gen. Karel Klapálek … komunistickým režimem degradován, odsouzen na 6 let, propuštěn po 4 letech po intervenci Chrušova, Žukova a Koněva
• gen. Raimund Mrázek … komunistickým režimem degradován, odsouzen na 25 let

Stává se mi často, že když se v televizi objeví současní představitelé KSČM, z nichž mnozí byli členy také KSČ, vzpomenu si nejen na Miladu Horákovou, ale také na osudy výše jmenovaných a na mnohé další. Netušíte proč?

Bezpočet československých vlastenců byl zavražděn nacistickými bestiemi; v těchto dnech na ně s pietou vzpomínáme. Jenomže – ono to pronásledování a pak věznění a vraždění pokračovalo už čtyři, v některých případech dokonce tři roky (v našem seznamu neuvedený plk. Josef Bartík) po osvobození a v dalších letech. Věznění, případně vraždění těch, kdo bojovali proti Hitlerovi. Mají snad pravdu ti, kdo tvrdí, že mezi nacismem a komunismem není v zásadě rozdíl?

Kdy jindy o těchto  záležitostech hovořit než právě nyní, ve dnech 75. výročí vítězství nad německými, nacionálně socialistickými netvory? A položit si otázku, které se za bezesných nocí nemohli vyhnout ti důstojníci, kteří po únoru 1948 skončili v komunistických kriminálech. Jaký smysl mělo pro ně osobně jejich angažmá v boji za svobodu po boku Sovětského svazu a domácích komunistů, když je Sovětům podřízení komunisté o tuto svobodu (nebo i život) připravili? Znáte absurdnější životní osud?