Když jsem viděl, jak se na něj policie sápe …

Ta situace nemá rozumné řešení. O to víc, pakliže jdete na ruku těm, kdo to stejně neocení a budou vaši vstřícnost interpretovat jako slabost.

Sotva si lze představit absurdnější poměry. Bez servítků: na jeruzalémské Chrámové hoře dochází dnes a denně k diskriminaci. Nemuslimů, tedy Židů a křesťanů. Je to učebnicový příklad muslimské nesnášenlivosti.

Ačkoli je Chrámová hora, nejposvátnější místo židovského náboženství, nedílnou součástí hlavního města Státu Izrael, platí zde poněkud zvláštní pravidla. Jistě především proto, že jde o třetí nejposvátnější místo islámu.

Když Izrael v červnu 1967 zbavil východní část své metropole jordánské nadvlády, udělal bezprecedentní vstřícný krok. Správu Chrámové hory ponechal v rámci tzv. dohody o statu quo muslimské nadaci Waqf, která podléhá jordánskému králi. Později, v mírové smlouvě s Ammánem z roku 1994, se Izrael zavázal, že bude i nadále respektoval zvláštní úlohu Jordánska, pokud jde o muslimské svatyně v Jeruzalémě. (Jejich ochráncem je jordánský monarcha.)

V praxi vypadá ovšem status quo tak, že muslimové se mohou na Chrámové hoře modlit dle libosti, a také tak v hojném počtu činí, s čely nasměrovanými k Mekce a zadnicemi ke Skalnímu dómu /FOTO ZDE/, zatímco Židům a křesťanům je modlitba přísně zakázána – a také další úkony, které by mohly být vykládány jako náboženské (např. úklona aj.). Proč tomu tak je? Izraelské úřady a policie se obávají hysterické reakce muslimů a následných nepokojů, neboť muslimové si vykládají status quo tak, že Chrámová hora je výlučně jejich.

Takto se v září 2017 vyjádřil pro Český rozhlas Ibráhím Chalíl Awadalláh, asistent jeruzalémského muftího:

• Je to (rozuměj Chrámová hora - LS) mešita. A žádné společné modlitby v ní nejsou dovolené. Výzvy k umožnění modliteb křesťanům či židům jsou porušením dohody z roku 1967. Vždy to byla také mešita určená výhradně pro modlitby muslimské.

Pokud někomu chyběl důkaz o muslimské „toleranci“, tady ho má.

Asi nebude takovým překvapením, že v izraelské společnosti síly hlasy volající po tom, aby i Židé (a rovněž křesťané) měli možnost na Chrámové hoře se modlit a zmíněná „modlitební“ diskriminace byla odstraněna.

Jak ale ukazuje událost z úterý 18/2, situace se spíše zhoršuje. Na Chrámové hoře byl izraelskou policií zadržen a (protože se vzpouzel, tak) v poutech odveden k výslechu (a následně propuštěn) Yehuda Glick, někdejší poslanec izraelského parlamentu a aktivista usilující o to, aby Chrámová hora patřila všem (zejména pokud jde o právo se na ní modlit). Podle policie se choval provokativně nerespektoval její pokyny a pohyboval se v nepovolené zóně. (K tomu na vysvětlenou informace Gidona Bennetta na webu thewholeworldisaplayground.com: Židé mohou chodit pouze tam, kam to dovolí policie a Waqf a musí se za všech okolností řídit policejními pokyny. Pronesení modlitby nahlas můžů být důvodem k vykázání. Rovněž nesmíte pít z vodovodních kohoutků. Toto je jediné místo v celém Izraeli, kde neexistuje žádná svoboda náboženského vyznání.)

Samotný Glick ale uvádí, že se do konfliktu s policií dostal proto, že kráčel příliš pomalu (což se dá zřejmě vysvětlovat různě).

Na Glickův konflikt s policií reagovala výstižně Sarah Becková, která v nadcházejících volbách do Knesetu kandiduje za pravicovou alianci Yamina:

• Situace, kdy na Chrámové hoře, která je pod izraelskou suverenitou, nemohou Židé volně chodit bez policejní kontroly jejich kroků, je deziluzivní a absurdní.

Pokud vám jméno Yehuda Glick nezní tak docela cize, pak ano – je to tentýž člověk, kterého arabský terorista na motocyklu střelil v roce 2014 čtyřmi ranami do prsou. Yehuda Glick jako zázrakem přežil a uzdravil se.

Když jsem na úterních záběrech viděl, jak se po něm policisté sápou, uvědomil jsem si, že současnému světu principiálně příliš nerozumím. A něčemu ani rozumět nechci.

To jsem ovšem netušil, že tento příběh bude mít další pokračování. Ještě v úterý v noci policie Glicka znovu zatkla a provedla v jeho domě na základě souhlasu soudu domovní prohlídku. Podezřívala ho, že během prvního zatčení v úterý dopoledne odcizil ze služebny policie dokumenty týkající se jeho případu. Při prohlídce se ovšem žádné dokumenty nenašly a Glick byl po nočním výslechu nad ránem propuštěn, dle webu Arutz seva na kauci. Glick si sice nějaké papíry z policie odnesl, ovšem v domnění, že patří jemu (protokol o propuštění), neboť je policisté položili před něj na stůl. Pokud by nedopatřením vzal i jiné dokumenty, jistě existuje jiný způsob, jak se pokusit je získat, než tento drastický. Například normální lidskou domluvou. Noční domovní prohlídka, jako by byl Glick nějaký zločinec, může ledaskomu připadat hodně za hranou. A rychlost, s jakou bylo vydáno souní rozhodnutí, právě tak.

Tato story bude mít bezpochyby další pokračování a zřejmě i nějakou politickou dohru. Už teď je ale možné říci, co ji způsobilo. Na vině je v první řadě muslimská netolerance, absolutní despekt muslimů vůči jiným náboženstvím, zjevná neochota ke kompromisu, pokud jde o sdílení Chrámové hory jako modlitebního místa ostatních „abrahamovských“ vyznání a nulová míra dobré vůle ze strany Alláha vyznávajících Arabů. S tím úzce souvisí nenormální – nebojme se termínu diskriminační - poměry, které na Chrámové hoře panují a které izraelská policie v zájmu klidu pomáhá udržovat. Mimoděk tím nahrává extremistickým silám na straně Arabů. Trpce, leč srozumitelně znějí slova Yehudy Glicka, který říká – volně interpretováno -, že takovýto přístup vede vposledku k tomu, že v jeho hrudi skončily čtyři střely vypálené ze zbraně arabského teroristy.

Svět se mění. Není na čase změnit i toto?

•

FOTOODKAZ - Yehuda Glick/ZDE