Bližší kabát (Trump) než košile (Schwarzenberg, Fendrych)

Debata kolem likvidace šéfteroristy Solejmáního pokračuje. Zapojil se do ní i bývalý europoslanec Pavel Svoboda. Přiměl ho k tomu komentář Martina Fendrycha „Trump je zločinec. Schwarzenberg ukázal, co znamená být konzervativec“.

Publikován byl na Aktuálně.cz 7. ledna. Reakce Pavla Svobody byla zveřejněna na jeho blogu tamtéž den poté. A 10. ledna také na Neviditelném psu.

Zde jedno srovnání mimo téma. V pátek 10/1 v 17,30 SEČ byla čtenost Svobodova blogu na mateřském serveru (Aktuálně.cz) na hodnotě 4305, na NP 7417. Malá ukázka toho, proč je NP tak důležitý.

Ale k věci. V minulé US prezidentské volbě nebyl Donald Trump mým šálkem čaje. Jeho kandidaturu jsem považoval za špatný vtip – a jak jsem se mýlil. Mé sympatie patřily Tedu Cruzovi. (Že podporuji republikány nemusím snad zdůrazňovat.) Vyhrál Trump – a co mi zbývalo? „Po ovoci poznáte je“ (to je citát z Bible) čili hodnotit nového šéfa Bílého domu podle činů. Férově přiznávám: příjemně překvapil. Od té doby jsem ho, ať už veřejně na blogu nebo ve svém nitru, nejednou pochválil. Mé uznání mu náleží i za eliminaci Solejmáního.

To za prvé. Za druhé: Karla Schwarzenberga si hluboce vážím, byť jsem s ním dosud ve všem nesouhlasil, měl mé sympatie a úctu. Stejně tak Martin Fendrych. Patřil k mým nejoblíbenejším a nejvyhledávanějším komentátorům. (A pozor: nejde o stoprocentní názorové souznění, ale o publicistický styl. Mohu dokumentovat na Jiřím Hanákovi. Víte proč kupuji sobotní Lidové noviny? Kvůli jeho Poslednímu slovu. Byť jsme názorově, obavám se, každý na jiném pólu. Ale ctím ho jako špičkového a inspirativního publicistu.)

Solejmání nás ovšem rozdělil. Pánové Schwarzenberg i Fendrych – pokud jsem je správně pochopil – mají za to, že Trump udělal špatnou věc. Já si z mnoha dobrých důvodů (psal jsem o nich jinde) myslím, že naopak udělal správnou, záslužnou věc.

Naše vnímání světa, mé a Trumpovo (omlouvám se za to srovnání) na jedné a Schwarzenbergovo a Fendrychovo na druhé straně, se vzdálilo. Zklamání? Spíše překvapení.

Nechci vést planou debatu o tom, kdo zůstal větším (lepším, zásadovějším etc.) konzervativcem. O to snad ani tolik nejde. Ve hře je cosi víc. Jde tu o právo na sebeobranu proti teroru v případě, že jeho strůjcem je představitel státu. O možnost postavit vedle sebe Usámu bin Ládina, Abú Bakra al Baghdádího – a Kásima Solejmáního. Se všemi z toho vyplývajícími souvislostmi - až do těch hrdel, o statky tu zjevně tolik nejde.

Trump, já a nemalá množina stejně smýšlejících soudí, že to možné (a vlastně nutné) je. Lidé jako Schwarzenberg, Fendrich (nebo Zaorálek  a bezpočet dalších) mají za to, že to možné není, že zlikvidovat arciteroristu ve službách státu je zločin. Tady se naše cesty rozcházejí.

Pak jsou tu ovšem ti, kdo raději neříkají nic. Anebo mlží, ukrývají svůj názor do líbivých frází.

K těm, kdo dosud neřekli nic patří i prezident Zeman (pokud jsem něco přehlédl, rád se nechám poučit a nasměrovat na příslušný odkaz). K tomu skvělá reakce Pavla Svobody v závěru jeho článku:

• Mimochodem, proč jsme dosud neslyšeli názor na zabití Sulejmáního od našeho vrchního velitele ozbrojených sil Zemana, který mj. v projevu na Valném shromáždění OSN v r. 2015 prohlásil, že teroristy je třeba likvidovat za pomoci dronů a v r. 2016 řekl tamtéž, že je třeba útočit na mozek, ne na tělo terorismu? Zdá se, že Trump Zemana vyslyšel.

Hledal jsem vyjádření či odkaz na něj na hradním webu i na Twitteru pana Ovčáčka. Kde nic, tu nic. Není to zvláštní? Neměl stát Miloš Zeman v první řadě těch, kdo Trumpovu akci vůči Solejmánímu podpořili?

Proč tomu tak nebylo?