K verdiktu ESLP ve věci Pussy Riot

Nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v kauze Pussy Riot, který byl také na iDNES blogery a diskutujícími patřičně komentován, považuji za tu nejlepší tečku za případem a vítanou satisfakci.

V této souvislosti si dovoluji – zcela výjimečně – nabídnout čtenářům svůj text na téma „Vulví vzpoury“, jak jsem s licencí sobě vlastní název kapely převedl (nikoli přeložil) do češtiny, a to na pozadí jejich vystoupení v chrámu Krista Spasitele. Článek jsem napsal v srpnu 2012. Titulek: „Pravda přichází skrze Pussy Riot“.

Nejsem fanouškem skupiny Pussy Riot. Ovšem ani příznivcem Putina či ortodoxní církve. Tím méně ruské justice. To mi snad umožňuje jako vzdálenému středoevropskému pozorovateli zachovat si nezbytný odstup. Bible je plná moudrých myšlenek. Vzhledem k okolnostem kauzy „Vulví vzpoury“ ji nelze nechat zavřenou. Dočteme se v ní, že není umění milovat přátele, ale ty, kdo nám nečiní nic dobrého. Převedeno do vztahu mezi režimem a občany: případ kontroverzního činu Jekatěriny, Marije a Naděždy v moskevském chrámu Krista Spasitele posloužil jako indikátor, jak současný ruský stát, který se prostřednictvím obnoveného pozitivního vztahu k tradiční církevní organizaci na velké Rusi hlásí ke křesťanským hodnotám, dokáže v praxi akceptovat jednu ze základních tezí Kristova učení o milování nepřátel. Odpověď zní: Nedokáže. Opět se ukázalo, jak ošidné je směšování politiky a křesťanství. Řečeno jinak a pro většinově ateistického českého čtenáře srozumitelněji: jakkoli si všichni přejeme, aby v našem okolí i jinde bylo ohňů co nejméně, profesionalitu hasičů zjistíme pouze při skutečném zásahu u skutečného požáru. Stejně tak šířku mantinelů svobody daného režimu hlásícího se k demokratickým principům prověří nikoli každodenní loajální chování masy loajálních občanů, ale nějaký exces. Třeba ve stylu kapely Pussy Riot. Vejde se do našeho chápání svobody i porozumění pro jejich extravagantní počin? Položím vědomě stupidní otázku. Je v demokracii přípustný pozitivní vztah občanů ke svobodě a lidským právům? Samozřejmě! Je ale přípustná občanská provokace realizovaná navíc uměleckou formou? Obecně soudím, že přípustná je, pakliže neomezuje práva a svobody jiných. Stejně tak při ní nesmí být ničen cizí majetek. (Platí zde ono biblické: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.) Co se vlastně v moskevském pravoslavném chrámu stalo? Začít musíme tím, co pokusu o vystoupení Pussy Riot předcházelo. Nejvyšší představitel ruského pravoslaví patriarcha Kirill vyjádřil politický postoj: v prezidentských volbách veřejně podpořil Putina, dokonce měl věřící vyzývat, aby ho volili. Logicky lze dovodit, že se za zvolení Putina modlil. Měl na to právo? Bezpochyby ano. Působí přece ve svobodné zemi. Bylo to ale patřičné? Neuráželo to ty ruské občany, kteří ve volbách preferovali jiného kandidáta a současně patří k věrným údům pravoslavné církve? Mladé ženy z „Vulví vzpoury“ měly jiný politický postoj. V prezidentských volbách Putina nepodporovaly. Nespokojily se však pouze s míněním, že jediné, co mohou v této věci podniknout je jít k urnám a dát hlas jinému kandidátovi. Tak jak to udělalo více než 25 milionů občanů Ruské federace. Jekatěrina, Marija a Naděžda jsou umělkyně; zvolily tedy uměleckou formu. Může-li se patriarcha obrátit k Bohorodičce ve prospěch Putina, proč by ony nemohly požádat Bohorodičku o pomoc proti Putinovi? A protože na Pannu Marii lze jen obtížně apelovat jinak než prostřednictvím modlitby, v tomto případě modlitby punkové, bylo jen logické, že se Pussy Riot rozhodly interpretoval ji v pravoslavném chrámu. Ostatně kde jinde? Viděno pohledem nepodjatého pozorovatele: nebyly to ony, kdo si v této konkrétní kauze začal, ale patriarcha Kyrill. V širším kontextu pak také duo Putin-Medvěděv se svojí mocenskou rošádou, kterou rafinovaně zahalilo do hávu demokracie, což každého autentického demokrata musí urážet stejně jako věřící mohlo urazit vystoupení Pussy Riot v chrámu Krista Spasitele. Upřímně: rozumím tomu, že mnozí pravoslavní byli pohoršení tím, co se tam událo. Na místě je omluva – a zatčené členky Pussy Riot se také omluvily. Tak by měl podle mého názoru znít jediný spravedlivý verdikt, když už je režim dovlekl k soudu, kde je nechal potupně sedět v poutech jako těžké zločince. Jekatěrina, Marija a Naděžda neměly strávit ani hodinu ve vazbě. Skandál kolosálních rozměrů nespáchaly ony, ale ruský stát prostřednictvím své justice tím, jak s nimi zachází. Dvouletý trest vězení je něčím, proti čemu musí každý slušný člověk protestovat, veřejně vyjádřit nejhlubší odpor a znechucení. Ty mladé ženy zaslouží naši solidaritu, ctíme-li principy svobody. A to přesto, že s jejich počinem nemusíme vnitřně souhlasit, zejména, chováme-li respekt ke svatostánkům všech vyznání. Jak ale účinněji upozornit na ruskou politicko-náboženskou dvojchybu – karikaturu demokracie a tamní verzi neblahého propojení trůnu a oltáře? Díky Pussy Riot o tom ví a mluví celý svobodný svět. Co je horší? Jedna punková modlitba v pravoslavném kostele, to, jak si demokracii ohýbají ke svému obrazu Putin s Medveděvem, nebo modloslužba, kterou (nejen) ve zmíněném chrámu provozuje pravoslavná církev uctíváním ikon, což je v Bibli výslovně zapovězeno? Ruská postkomunistická moc si opět troufla na ty nejslabší. Kromě do nebe volající nespravedlnosti dosáhla jediného: ukázala všem okolo, co je vlastně zač. Snad tím mnohým otevřela oči.

EPILOG

Zpráva z tisku o verdiktu ESLP ve věci Pussy Riot/Zdroj: Červenec 2018/Zdroj: Deník.cz:

Soud dospěl k závěru, že Rusko porušilo lidská práva tří souzených aktivistek tím, že je vystavilo ponižujícímu zacházení a upřelo jim právo na spravedlivý proces i na svobodu projevu.

Podle sedmi soudců evropského soudu byly všechny tři členky Pussy Riot drženy neoprávněně po dobu pěti měsíců ve vazbě, při cestách k soudu byly vystavovány davu, a ponižování musely čelit i v soudní síni, kde byly vystavovány v prosklené cele. Rusko jim také podle štrasburského soudu upřelo právo na spravedlivý proces, protože nemohly komunikovat se svými právníky a dostaly  "výjimečně závažné"  tresty odnětí svobody.