Myslí si to Aleš Bieronski (viz diskusi pod avizovaným článkem) – a má na takový názor plné právo. A to navzdory tomu, že se mýlí.
V článku předložené argumenty jsem si nevycucal z prstu, ale pocházejí z veřejných izraelských a ruských zdrojů. Pokud si tedy pan Aleš myslí, že jde o manipulaci z mé strany, pláče na špatném hrobě. Pouze jsem svým čtenářům nabídl to, co o tom či onom aspektu incidentu (sestřelení ruského IL-20 v Sýrii) soudí jedna nebo druhá strana.
Pravda ale může být jen jedna. Nabízím to, o čem referovaly izraelské mediální zdroje po jednání vojenské delegace jejich země v Moskvě ve čtvrtek 20. září.
Izraelci prezentovali Rusům důkazy, které vyvrátily falešné tvrzení, že se jejich stíhačky schovávaly za IL-20;
Izrael objasnil, že jeho F-16 opustily oblast předtím, než byl IL-20 sestřelen;
Rusům řekli, že jejich velitelství v Sýrii informovali o akci v předstihu, nikoli minutu před útokem; na důkaz toho předložili nahrávku komunikace mezi velitelstvím IAF (Israeli Air Force) v Tel Avivu a velitelstvím ruských sil v Sýrii;
Podle izraelského šetření vypálila syrská PVO v reakci na akci „ef-šestnáctek“ 20 střel;
Většina těchto střel (surface-to-air-missiles) včetně osudné, která zasáhla IL-20, byla aktivována poté, co Izraelci oblast opustili – byli v izraelském vzdušném prostoru na cestě na základu.
Toto jsou v kostce argumenty, které byly v Moskvě ruské straně předloženy. Odmítám tvrzení, že jejich předložením čtenářům těchto stránek se dopouštím manipulace. Spíše se mi zdá, že manipulací se dopouštějí ti, kdo jsou schopni během několika dnů měnit názory a předkládat veřejnosti vzájemně si odporující tvrzení.
To nedělali Izraelci (ti tvrdí od počátku jedno a to samé), ale druhá strana – Rusové. Taková je pravda. (Bez ohledu na to, kolik máme my dva - já a pan Aleš - nalétáno hodin a tisíců kilometrů.)