Slovo k „tiché vzpomínce“

Prezident Zeman si připomene okupaci Československa 1968 čímsi jako tichou vzpomínkou. Podobně jako předtím 17. listopad. Mnozí namítají: od hlavy státu bychom snad mohli očekávat víc.

Ovšem od normálně fungující hlavy státu v normálně fungující demokratické zemi. Ale takto?

Jiří Ovčáček na Twitteru uvedl, že (volná interpretace) Miloš Zeman se k okupaci vyjádřil už v době, kdy probíhala a byl za to postižen. Nyní jí tedy chce věnovat tichou vzpomínku v ústraní.

OK. Mám návrh. Týká se události ještě starší, konce druhé světové války (WWII) v Evropě v květnu 1945. Lidé, kteří byli v té době na světě, osvobození Československa jistě patřičně oslavili. (Nemám samozřejmě na mysli sudetské Němce, aby mě zase internetoví mudrlanti nechytali za slovo.) To by mohlo stačit, nic se nemá přehánět. Koneckonců je to víc než sedmdesát let.

Doporučuji proto, v duchu ovčáčkovské logiky zveřejněné na Twitteru, zrušit všechny veřejné oslavy konce WWII – a kdo chce, ať si osvobození připomene formou tiché vzpomínky v klidu domova. Podobně bychom se mohli vypořádat i s ostatními milníky naší historie, k čemu všechny ty „formální a neupřímné proslovy“ (slova Jiřího Ovčáčka).

Nemám pravdu?