Turista, jenž miloval svět. Zemřel mlád – 24 let

Chtělo by se parafrázovat Wolkera při četbě o nejnovější tragédii na Mallorce. Mladý Čech skočil do moře. Ze skály - na skálu. Další zbytečná smrt.

Kdo zná Mallorku, anebo třeba pobřeží Costa Brava, abychom zůstali v oblasti, musí zakroutit hlavou. A cosi si pomyslet.

Litovat takového člověka? Pro rodinu a přátele je to osobní tragédie, to ano. Když ale vidíme, a to už je obecnější pohled, co se kolem nás děje, třeba na silnicích, často nás napadne: Další dárce orgánů. Nebo – dobře mu tak.

Když ten motorkář musí mermomocí předjet vaše auto v naprosto nepřehledném úseku, aby vzápětí narazil do kamionu – máte pro něj vysokou míru lítosti?

Kdybyste viděli mladé šílence, jak se vozí na náraznících mezi dvěma vozy tramvajové soupravy - a zanedlouho se doslechli, že po pádu přišli o nohy, jak moc je budete litovat?

V minulých dnech se hodně psalo o smrtelném útoku žraloka v Egyptě. Co udělal ten Čech tak zásadně chybného? Vůbec nic. Bylo to nezaviněné neštěstí.

A v případě mladého skokana na Mallorce? Stejně děsivý konec – návrat z dovolené v rakvi -, ale přesto zásadní rozdíl: zaviněné neštěstí.

Omlouvám se za syrová slova, ale co jiného k tomu říci?