Hned v úvodu staronové téma, u kterého v tomto příspěvku také zůstanu. Novičok. Je to stále dokola a opět – tak trochu o voze a o koze.
Barrandovský moderátor Soukup začal připomenutím trvajícího rozporu mezi špičkami české politiky, přesněji mezi Hradem na jedné a ostatními (vláda, MZV, MO) na druhé straně.
Premiér Babiš po schůzce s šéfy BIS a VZ dle Soukupa řekl: „V ČR se nevyráběla, nevyvíjela ani neskladovala uvedená látka.“ Protože prezident v minulém vysílání Soukupova pořadu uvedl, že v ČR se v malém množství vyráběla a testovala nervová látka A-230, zeptal se ho moderátor, kde je problém?
Podstatou odpovědi prezidenta je věta: „Spor je v tom, jestli se (u nás Novičok – LS) vyráběl.“ O tom spor být může, ale meritum věci je někde jinde. Přesněji – politické meritum věci.
Když přišli Britové s tím, že za chemickým útokem v jejich zemi stojí Rusko, reagovala Moskva dvěma tvrzeními:
A/Na území SSSR či v dobách jeho existence ani v éře RF nebo na jejím území se nikdy neprováděly výzkumy, jejichž skutečné nebo kódovací jméno by bylo Novičok.
B/ Nejpravděpodobnějším zdrojem smrtící látky typu Novičok je ČR, SR, Británie nebo Švédsko; nad USA jako možným původcem visí otázník.
Takto se v kostce vyjádřila mluvčí ruského MZV Zacharovová.
Co to znamená? Rusko říká, že u nich Novičok nikdy neexistoval (tuto lež popřeli vědci, kteří se na jeho tvorbě v SSSR podíleli), a protože oni (Rusové) jed Novičok nemají, musejí ho mít jiné země. Které? Inu ty, které „od konce 90. let provádějí intenzivní výzkum látek z projektu Novičok“ (takto citoval moderátor Soukup při rozhovoru s MZ mluvčí ruského MZV), tedy – podle Moskvy – také Česká republika.
Tím – ve stylu známého sloganu o zloději křičím chyťte zloděje – se pokusila setřást vinu za otrávení Skripalových nepřímo, leč nepřehlédnutelně, z Ruska na někoho jiného, mimo jiné na ČR.
Pokud jsou takto rozestavěny figurky na politické šachovnici, je nutné reagovat tak, jak to udělalo trio Babiš (premiér), Stropnický (MZV) a Šlechtová. Neboť jakékoli (opakuji: jakékoli) přiznání či „přiznání“ ve věci Novičoku (tak, jak to „u Soukupa“ udělal MZ; navíc absolutně nesouviselo s kauzou Skripalových), jeví se jako čirá pošetilost a politický vlastní gól do české branky, byť by Zeman a jeho „sparingpartner“ Soukup stokrát tvrdili opak.
Důkazem, že se o pošetilost jednalo je následné vyjádření ruské strany. Slova Zacharovové:
Žvást vlády Theresy Mayové o tom, že Novičok se jakoby vyráběl pouze v Rusku, vyvrátil prezident Česka, který potvrdil, že jeho země vyrobila tuto otravnou látku.
Moskva Zemanovo „přiznání“ interpretuje tak, že ji zbavilo viny, pokud jde o otravu Skripalových – a protože náš prezident potvrdil, že ČR „vyrobila tuto otravnou látku“, vytváří se tím nenápadné podezření, že nepřímým spoluviníkem jsme vlastně my jako zdroj tohoto jedu.
To je na „novičokovském“ angažmá prezidenta to nejděsivější. Kdyby do celé věci vůbec aktivisticky nevstupoval a odkázal novináře na vyjádření vlády či MZV s tím, že se s ním ztotožňuje, neposkytl by Moskvě výše zmíněný pseudoargument.
A v tom je skryta podstata „českého dějství“ kauzy jménem Novičok, případně Otec a dcera Skripalovi.