Díky, pane fotografe!

Když jsem si dnes prohlížel fotokolekci na blogu Michala Třísky (Vánoční trhy na Pražském hradě, 17/12), neubránil jsem se hodně nostalgickým vzpomínkám.

Před dvěma lety měly trhy v tomto prostoru, „mezi katedrálou a bazilikou“, svoji premiéru. Byl to dobrý nápad, atmosféra na Hradě se právě tím Hradem ještě násobí, zážitek to byl výjimečný.

Pro nás o to větší, že v jednom ze stánků prodávala jako brigádnice naše vnučka Niki se svým chlapcem – a „Hujerovi“ tam samozřejmě nemohli chybět. Nezapomenutelné sváteční chvíle.

Ovšem ne pouze kvůli danému okamžiku. Nedaleko odtud, jednak na III. hradním nádvoří, a pak v Královské zahradě, jsme učili Niki chodit. Jak je to dlouho? Bylo to na konci minulého století a přitom – jako by to bylo včera. Dnes je z Niki vysokoškolská studentka a na ty báječné chvíle, kdy jsme ji vozili v kočárku a prošmejdili kdejaký kout naší milované stověžaté můžeme jen vzpomínat.

Ale je to krásné vzpomínání. Díky, pane fotografe!