Politická „Itálie“ není to nejhorší

Představme si: manželskou dvojici, která se opakovaně rozchází, aby se vzápětí usmířila. Nejprve drsný rozvod, pak velké objetí, svatba, nový začátek, zakrátko další rozvod, zase svatba, rozchod, rozvod, svatba.

Ne, nepomátl jsem se. Spíše si řekněme, co o takovémto bláznivém páru soudit. Brát jeho druhé, třetí a další usmíření, druhou, třetí a další svatbu vážně? Anebo uzavírat sázky, jak dlouho jim nynější vrkání vydrží a kdy se ke slovu dostane další „Itálie“?

Spíše to druhé. A vážně nelze brát ani současné usmíření mezi palestinskoarabskými formacemi Fatah a Hamas. Není ani první a zřejmě ani poslední. Trefně to popsal Milan Vodička, šéf zahraniční redakce MF DNES. V článku zveřejněném na iDNES 13/10 napsal:

•Palestinská hnutí Fatah, které má vládnout všem Palestincům, a Hamas, který si pro sebe po krvavých bratrovražedných bojích urval Gazu - se včera definitivně smířila. Jako v roce 2014, kdy udělala totéž.

Jako v květnu 2012.

Jako v únoru 2012.

Jako v roce 2011...

Posledních deset let od chvíle, kdy Pásmo Gazy zcela ovládlo militantní islamistické hnutí Hamas, je takřka nepřetržitý seriál usmíření na věčné časy, která nepřežila. Bylo jich celkem šest.

Nenapsal bych to lépe. Snad jen před název Hamas bych přidal přídavné jméno „teroristické“. Hamas sice můžeme definovat jako „militantní islamistické hnutí“, ale to je svého druhu eufemismus pro přesnější pojmenování „teroristické hnutí“ Hamas. A v tom spočívá další problematický aspekt celé věci.

Opakované usmiřování následované otevřeným nepřátelstvím mezi Hamasem a Fatahem může u vnějšího pozorovatele vyvolat více než co jiného úsměv na tváři doprovázený absolutní ztrátou důvěry v trvalost tohoto projektu. Stojí na hliněných nohou a je jen otázka, kdy se celá stavba sesype.

Takže by se mohlo zdát, že nemá valného smyslu se celou věcí zabývat. Není to tak docela pravda. Onen problematický aspekt spočívá v tom, že Fatah, který má s Izraelem podepsané mírové dohody z Oslo, uzavírá politický pakt s někým, kdo vnímá Izrael jako nepřítele č. 1 a kdo jeho existenci neuznává a vede proti němu teroristickou kampaň.

Že je Hamas organizací absolutně nedůvěryhodnou, je jasné jako polední slunce na azurovém nebi. Jak ale může být důveryhodný Fatah, když s absolutně nedůvěryhodným partnerem uzavřel politické manželství?

Aby bylo jasné, o čem mluvím: dohodu o usmíření podepsal v Káhiře 12/10 za Hamas Saleh el Arouri. V tomto měsíci (říjen 2017) byl jmenován zástupcem politického šéfa Hamasu. Izrael je přesvědčen, že to byl on, kdo naplánoval vraždu tří izraelských teenagerů v Judeji v roce 2014. V civilizovaném světě by pouhé podezření ze zorganizování teroristického ataku stačilo, aby byl takovýto člověk diskvalifikován z jakéhokoli politického jednání. Fatahu to zjevně nevadí – a nevadí to zjevně ani těm politickým silám na Západě, které nejnovější usmíření vítají. Jako by si snad tito lidé nevšimli, kdo s kým si padl kolem krku.

A pak věřte tomu, že to Fatah a některé elity ve svobodném světě myslí s bojem proti teroristu vážně – ve stylu padni komu padni. Tak to  ani náhodou.

Otázka na závěr. Jsme-li zajedno v tom, že je nutné zlikvidovat teroristickou organizaci Islámský stát, proč se totéž netýká Hamasu, Islámského džihádu nebo Hizballáhu?

•

... okamžik krátce po podepsání dohody o vnitropalestinskoarabském usmíření v Káhiře. S čísly oba klíčový aktéři: 1 - Saleh el Arouri za Hamas, 2 - Azzam al Ahmad za Fatah. Mezi nimi v modré kravatě Chaled Fawzi, šéf egyptské zpravodajské služby, pod jehož patronací vše proběhlo. (Zdroj Ynetnews)