Nezamýšlený cíl aneb Osud člověka

Jmenuje se Maria. Maria Amanová. Když se to stalo, nebylo jí ani pět.  V Pásmu Gazy došlo k operaci izraelských vzdušných sil, jejímž cílem byl  automobil s velitelem teroristů Muhammadem Dahdouhem z Islámského džihádu.

Akce byla úspěšná, ale jak už to ve válkách bývá - a Izrael vede permanentní obrannou válku s teroristickým nepřítelem -, nepřízní osudu se cílem nezamýšleným stávají civilisté. 

20. května 2006 došlo v Gaze k rodinné tragédii. Při zmíněné izraelské  protiteroristické akci byl zasažen také plně obsazený civilní automobil. Bilance: čtyři mrtví. Matka malé Marie, babička, starší bratr a strýc. Přežil její otec Hamdi, mladší bratr Moamen a ona sama – ovšem ochrnutá od krku dolů.

Následoval  převoz do Izraele, kde jí byla poskytnuta lékařská péče – a kde žije dosud. Spolu s otcem a mladším bratrem. Už jedenáct let. V arabské čtvrti Bejt Safafa nacházející se na jihu izraelského hlavního města Jeruzaléma. Ve volném čase, kromě školních povinností, se věnuje rozvíjení svého talentu – malování. Ústy.

Nejeden její obraz má motiv vyjádřený číselně 3 + 4. Tři květiny ve váze, 4 lístky na zemi. Symbolika je zřejmá: čtyři z rodiny mrtví, tři přeživší. Taková je realita. Ovšem život se nezastavil 20. května 2006. Amanovi v Izraeli (ona, její otec a bratr) museli řešit ryze praktickou věc: pobyt v Izraeli.

Vrátit do Pásma Gazy se sice mohou, ale přinejmenším panu otci hrozí nebezpečí. Jak je v teroristické enklávě obvyklé, mohl by být obviněn ze spolupráce se sionistickým nepřítelem, za což soudnictví Hamasu uděluje trest smrti. Prekérní situace.

Zatím se vše vyvíjelo tak, že po letech prodlužování povolení k pobytu (jednou za rok či za dva) obdržela Maria od ministra vnitra Aryeha Deriho loni v říjnu status permanentního rezidenta. (Ministr musel udělit výjimku, protože obyvatelům Palestinskoarabské autonomie se povolení k trvalému pobytu neuděluje.) Což znamená, že když jí bylo letos 19. srpna šestnáct let, obdržela izraelskou identifikační kartu (teudat zehut).

Radost to byla veliká, byť toliko dílčí. Zatímco její karta je modrá (udělovaná trvalým rezidentům), její otec obdržel růžovou (dočasný rezident); bratr je na ID kartu zatím mlád (14). A kdyby nebyl, dostal by stejnou jako jeho otec. Kromě toho, až jí bude osmnáct, nebude moci v Izraeli volit, ani získat klasický pas (není občankou Izraele), ale dočasný cestovní doklad „teudat maavar“. Taková jsou pravidla.

Mariin příběh zveřejnil 4/9 izraelský zpravodajský server Times of Israel. Přináší celou řadu dalších postřehů z jejího života. Nelehký úděl nese postižená Arabka statečně. O tom, co se tenkrát stalo, říká: „Nebyl to záměr. Nebylo to v našich rukou, ani v rukou pilota.“ Není naštvaná na to, že je paralyzovaná – zvykla si. A dodává: „Navíc - můj otec a bratr nedopustí, abych se cítila špatně. Mám krásný život.“ Pozoruhodná slova.

Nelze nedodat. Mohla by mít život ještě krásnější, nebýt teroristických fanatiků útočících na Izrael. Kdyby se vládcové Pásma Gazy starali nikoli o to, jak co nejvíce uškodit izraelskému státu, ale o blaho svých vlastních obyvatel a prosperitu svého území. Vina za úděl Marie Amanové a tragický osud její rodiny padá proto na jejich hlavy. Pro lepší pochopení: kdyby Hitler nevyvolal dobyvačnou válku, neumírali by při britských náletech na Hamburk na přelomu července a srpna 1943 němečtí civilisté.

•

... Maria se svým otcem v jeruzalémském bytě. (Zdroj: Times of Israel)

... jeden z Mariiných obrazů. (Times of Israel)