Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vstoupili jsme do měsíce června

1. 06. 2017 9:15:17
Měsíce, v němž si připomeneme – podle gregoriánského datování – padesáté výročí událostí, které zanechaly nesmazatelnou stopu v moderních dějinách světa.

Pátého června 1967 vypukla třetí arabsko-izraelská válka. Válka zvaná šestidenní.

Bylo mi tehdy deset. Smysl a důsledky toho, co se tehdy dělo, jsem pochopil o něco málo později. Když otec onoho dne prohlásil, že mezi Egyptem a Izraelem vypukla válka, příliš jsem nerozuměl tomu proč.

K odpovědi jsem se musel „pročíst“. Naštěstí o rok později přišla krátká doba tání (pražské jaro) a v knihovně našeho města byly k dispozici publikace, jež později komunistická cenzura stáhla. Tam jsem se dozvěděl, jak se věci mají – a byl připraven na to, co za „normalizace“ následovalo. Totální protiizraelská politika Husákova režimu, jejímž vnějším projevem byla totální protiizraelská propaganda. Slovo totální není přehnané: v tehdejším Československu byly například vystříhávány z televizních záznamů soutěže o Velkou cenu Eurovize izraelské písničky – z politických důvodů. Mediální obraz Izraele musel být stoprocentně negativní.

V té době, v následujících dvou letech, aniž by to s šestidenní válkou přímo souviselo, se rodil můj pozitivní vztah k Izraeli. Už v devětašedesátém jsem měl jasno: když v onom roce odcestoval otec na třítýdenní návštěvu do Spolkové republiky a předtím jsme se domlouvali, jaký bych si přál dárek, netoužil jsem po hračce, dokonce ani po modelu auta na dálkové ovládání (které mně a bratrovi nakonec stejně přivezl), ale po tom, co mi tehdy citelně chybělo. Byly to obrázkové knihy o Izraeli. Přivezl dvě a dodnes je to můj cenný poklad.

S přibývajícími roky jsem víc a víc vnímal, a hůř a hůř snášel, protiizraelskou režimní nenávist. Pokud někdo potřebuje důkaz, že Praha byla politickou kolonií Kremlu, tady ho má. Československo po šestidenní válce přerušilo diplomatické styky s Izraelem, kterého označilo za agresora a plně se postavilo na stranu Arabů, ačkoli to neodpovídalo tradici československo-izraelského přátelství, která vznikla v roce 1948, kdy československé zbraně pomohly zachránit mladý Stát Izrael bojující proti arabské agresi. Ba, bylo to v přímém rozporu s touto tradicí.

Jenomže: Brežněv zavelel a domácí komunisté poslušně sklonili hlavy a tančili tak, jak Moskva pískala. Stačí přečíst si politické články a komentáře z té doby.

Komunistický režim je vinen mnohým zlem – jedním z nich je i to, jak se choval k Izraeli po šestidenní válce. Oč byl Izrael úspěšnější, o to byla Kremlu poplatná propaganda zuřivější.

Pomyslný důkaz ubohosti československých komunistických koryfejů nacházím v tom, že kdyby Brežněv s kremelským politbyrem usoudili, že ve válce je politicky výhodné postavit se na stranu Izraele, jejich pražští slouhové by bez sebemenší známky odporu uposlechli a ti samí propagandisté, kteří dštili oheň a síru na Izraele, dštili by oheň a síru na Araby, Násira a tamní „reakční síly“.

Pokud si někteří čtenáři myslí, že označení „presstituti“ náleží toliko některým nynějším novinářům, pak si troufnu tvrdit, že na komunistické ti současní nemají. To byly skutečné „děvky prodejné“, abychom si nalili čistého vína, řekli to bez servítků - a nezapomínali.

Osobně vzpomínám na dobu po šestidenní válce jako na tajemný čas svého dětství, kdy se rodilo, jak jsem již předeslal, mé intimní pouto k modernímu izraelskému státu. Byl to čas obestřený jedním pozoruhodným tajemstvím.

Když jsem totiž před léty sestavoval biografickou vzpomínku nazvanou „Izrael: Místo v srdci“, uvědomil jsem si, že bych měl vysvětlil, kde se vlastně vzala má unikátní láska k tomuto státu. Zde ovšem jasnou odpověď dlužím všem – i sám sobě. Nevím, proč tomu tak je, pouze vím, že tomu tak je.

Tady je krátký úryvek z oné publikace.

  • Často jsem se sám sebe ptal, kde se v člověku rodí to, co se kdysi dávno, vlastně už v dětství, přihodilo mně. Proč, ač rodem nepatřím k potomkům Abrahamovým a jsem jiné než ortodoxní judaistické víry v Boha Izraele, miluji tento Izrael snad víc než český národ a svoji vlast? Proč mi krajina Erec Jisrael připadá jiná - zvláštnější, tajuplnější, posvěcenější - než příroda, horstvo a údolí jiných zemí světa? Proč se mi hebrejské znaky, a také šesticípá hvězda a symbol menory, zdají být nadpozemsky posvátné ? Proč mám nefalšovanou radost z každého úspěchu izraelských sportovců na mezinárodním kolbišti, proč cítím potřebu mít na pracovním stole izraelskou vlajku, fotografie izraelských prezidentů a nad nimi velký obraz Jeruzaléma? Proč k mé nejoblíbenější beletrii patří Feuchtwangerova trilogie Josephus Flavius a Moji slavní bratři od Howarda Fasta? Proč jsem zažil záplavu nevýslovné hrdosti vždy, když Obranné vojsko Izraele vítězilo nad nepřáteli, anebo provedlo unikátní operaci typu akce v ugandském Entebbe 1976 či v iráckém Osiraku 1981? Proč jsem v době svého dětství, kdy se fantazie nenechá spoutat žádnými omezeními, chtěl být izraelským prezidentem a vlastnit dům na Ben Cviho ulici s výhledem na Kneset? A proč v okamžiku, kdy jsem zjistil, co je to sionismus, jsem se s tímto hnutím identifikoval a už jako jinoch se stal jeho přesvědčeným stoupencem? Jednoznačnou odpověď na všechny tyto otázky, která by mě samotného dokázala plně uspokojit, bohužel neznám. Jistě vím pouze to, že láska k Izraeli je natrvalo ukotvena v mém srdci.

Červen 1967 vnímám jako měsíc nevýslovné hrdosti. Z fantastického úspěchu izraelské armády, která po zásluze a skvělým způsobem pokořila jednoho z největších provokatérů a válečných štváčů druhé poloviny 20. století, prezidenta G. A. Násira. Nad tím vším se ale skví úspěch největší: osvobození východního Jeruzaléma, jeho návrat do židovských rukou a následné sjednocení pod vlajkou s Davidovou hvězdou. Tentokrát už napořád.

Neboť: není přirozenějšího, spravedlivějšího a požehnanějšího procesu v lidských dějinách, než návrat míst, kudy kráčely izraelské dějiny a kde stály oba Chrámy, v nichž byl uctíván Stvořitel světa a Bůh Izraele, pod izraelskou svrchovanost. Jsem vděčný za to, že jsem toho mohl být vzdáleným svědkem, že se to stalo za mého života. Byl to jeden z jeho dvou zlomových okamžiků: tím druhým byl pád železné opony a kremelského komunistického impéria.

... před padesáti lety e vlajka s Davidovou hvězdou vrátila tam, kam patří. Prostě domů. (Zdroj: Web Israel Behind the News.)

Autor: Lubomír Stejskal | čtvrtek 1.6.2017 9:15 | karma článku: 14.21 | přečteno: 251x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

Žurnalistika po arabsku

Slova televizního žurnalisty stanice Al Jazeera Eliase Karrama by se měla dostat do učebnic novinařiny. Jako odstrašující příklad.

22.8.2017 v 8:27 | Karma článku: 25.20 | Přečteno: 947 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ke zpožděnému letu z Hurghady

Jako relativně častý klient společnosti Travel Service na linkách mezi Prahou a některými z rudomořských letišť v Egyptě jsem věnoval pozornost dění kolem zpožděného letu Hurghada – Bratislava.

21.8.2017 v 12:40 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 1243 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Co zajímá Čechy na blogu?

Všechno možné. Ze všeho nejméně příspěvky s obrázky týkajícími se rudomořských korálových ryb a další fauny. Čtenost takových článků je minimální.

20.8.2017 v 18:10 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 339 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Tak to se povedlo!

Podtitulek by mohl znít: „Když teroristé odsuzují teroristy.“ Pak to opravdu stojí za to. Nad tak nebetyčným pokrytectvím nestačíme žasnout.

20.8.2017 v 8:25 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 1180 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luděk Mazurek

Papež František upřednostnil zájmy uprchlíků před bezpečím a životy domácích lidí!

Dnešní poselství Papeže Františka, ve kterém povyšuje zájmy uprchlíků nad národní bezpečnost a hájí údajné „právo“ kohokoli vstupovat do jakékoli země, která má mít povinnost se pak o něj postarat, je skutečně nevídané a šokující.

22.8.2017 v 21:06 | Karma článku: 35.18 | Přečteno: 1044 | Diskuse

Tomáš Gayer

Slova papeže Františka mě moc potěšila

Slova papeže Františka, že zájmy uprchlíků jsou důležitější než národní bezpečnost, mě nesmírně potěšila. Předpokládám, že ještě tento týden....

22.8.2017 v 19:29 | Karma článku: 37.44 | Přečteno: 1788 | Diskuse

Jan Ziegler

Mnozí Rusové stále hájí brutální okupaci Československa

Se zájmem jsem se včera podíval na dokument České televize Invaze 1968 ruský pohled. Smutné ovšem je, že názory sovětského generála, který prokazatelně lhal o srpnové okupaci, v Rusku stále převažují.

22.8.2017 v 19:20 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 604 | Diskuse

Karel Trčálek

Památník Vasiľa Biľaka zničila neomarxistická aktivistka

Máte doma Gottwaldovu sochu? Nebo Leninovu? Pak jste ji určitě někde ukradli, nezákonně zprivatizovali

22.8.2017 v 19:09 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 435 | Diskuse

Richard Siemko

Antidiskriminační zákon, přirozenost a pád Římské říše

Všichni jsme se již zcela jistě setkali s pojmem diskriminace. Co nás některé ovšem asi nenapadlo, tento antidiskriminační zákon je už ve své vnitřní podstatě diskriminační!

22.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 20.68 | Přečteno: 503 | Diskuse
Počet článků 1872 Celková karma 20.91 Průměrná čtenost 938

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

* 1956, nejen internetový publicista. Zde na blogu nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají právo na své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy: Izrael, Egypt,  politika i sport - a ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu, internetovém deníku Forum24 nebo na slovenském portálu Delet.sk. 

Motto blogu: Co jsem napsal, napsal jsem (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře. Servis pro vás: v ikoně nad tímto textem  najdete informaci o počasí v Hurghadě. Po rozkliknutí se dozvíte víc.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.