K ruskému zásahu proti jehovistům

Dozvídáme se, že v Rusku jehovisty, které nejprve zakázali, začínají zatýkat. Jako údajně první skončil ve vazbě Dennis Christensen, občan Dánského království.

K tomu, aby někdo měl jehovisty rád, musí být sám jehovista. Od nás ostatních se sympatií, domnívám se, nedočkají. Nanejvýš pohrdavého přezírání. Většinou si je držíme dál od těla a jejich propagačním „stánkům“ se raději vyhneme.

Jde ale o extremistickou organizaci, kterou je nutné zakázat? V Putinově Rusku se domnívají, že ano – a tak se také stalo.

Tady máme mnozí dilema. Jehovisty „nemusíme“, ale se zásahem státní moci proti nim, jenom proto, že vyznávají svoji specifickou víru, také nemůžeme souhlasit. Jak z toho ven?

Těžká věc. Hájit sektáře se nám ekluje, ale dělat z nich zločince taktéž. Nelze se totiž vyhnout obavě: kdo bude další?

Vím, že neuvedu nic nového, ale myslím při zprávách o údělu jehovistů v Rusku na modifikovaný výrok připisovaný německému luteránskému pastorovi Martinu Niemöllerovi:

Nejdřív přišli pro komunisty,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.

Pak přišli pro Židy,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.

Pak přišli pro odboráře,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.

Pak přišli pro katolíky,

a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.

Pak přišli pro mě,

a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.