Turecko, krátce po referendu. Bude „Hedef 2029“?

Nejsem apriori proti prezidentskému systému. Spíše naopak. Silného prezidenta – šéfa exekutivy – si může bez rizika dovolit autentická (nikoli pouze formální) demokracie. Země s dlouhou a dobře zakořeněnou demokratickou tradicí.

Což znamená dobře vyvážené všechny tři pilíře: vedle silné exekutivy také silný parlament a nezávislý Nejvyšší (někde ústavní) soud. Jako v USA. Je obtížně představitelné, že by se Donaldu Trumpovi zachtělo moci a pod záminkou lepší bezpečnosti a stability se snažil prosadit to, co se zřejmě podařilo Erdoganovi v Turecku.

Příliš moci v rukou jednoho muže, takového politika, jakým je Erdogan a v takové zemi, jakou je Turecko, je nebezpečné. Pod zmíněnou záminkou lepší bezpečnosti a stability se můžeme nadít jediného: méně demokracie a méně svobody. Erdogan vystupuje jako spasitel národa, ve skutečnosti mu jde především o moc. O osobní moc. Nestačilo mu to, co nabízí turecká ústava: v roce 2019 se ucházet o druhé pětileté období. Pak by byl šéfem státu do roku 2024. Tedy i v roce 2023, kdy si země připomene sté výročí založení novodobé – Atatürkovy – republiky.

Takový byl jeho dlouhodobý záměr a možná by mu i vyšel. Kdo byl v době před volbami 2014 v Turecku, možná si všiml billboardů s nápisem „Hedef 2023“ - Cíl 2023. A možná jim nevěnoval pozornost. Chyba. Dnes už víme, o co mu šlo.

Jenomže ani to mu nestačilo. S jídlem roste chuť – a to platí i o politické moci. Kdo tomuto pokušení podlehne a nechá v referendu odsouhlasit více pravomocí nikoli pro svého nástupce, ale pro sebe samotného, ztrácí důvěryhodnost jako demokrat. Čili: Erdogan není skutečným demokratem.

Referendum 16/4 bylo i testem toho, jak na tom je, pokud jde o demokratické smýšlení, turecká veřejnost. Nedopadla špatně. Kdyby hlasování skončili 70 ku 30, bylo by to horší. Těsný výsledek (v době psaní tohoto příspěvku, 16/4 ve 22,30 SELČ, byl poměr pro Erdogana 51,37 ku 48,66% dle serveru novin Sabah) dává naději.

Naději, že Erdogan nemá vůbec jisté, že okusí plodů této změny ústavy tak, jak  si to naplánoval. Do roku 2019 jistě ano, ovšem pak stačí málo: Erdogana nezvolit. A žádný "Hedef 2029" se konat nebude.

To je ale ještě daleko. Dnes je jisté pouze to, že Turecko bude demokratickou zemí více formálně a méně autenticky. Neboť demokracie je něco o hodně víc než jen způsob volby, diskuse a vláda většiny. Do toho „víc“ patří také způsob myšlení.

A rovněž hodnoty. Jak to řekl Jan Pavel II:

• Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu.

• 

... bez komentáře. Obrázek převzatý ze serveru Demokrat Haber, rok 2011.