Odpověď: Proč je téma rudomořských ostrovů důležité

Sleduji vývoj kolem rudomořských ostrovů Tiran a Sanafir. A když už se o tamní dění zajímám, píšu o něm na blogu. Tak jako jiní píšou blogy na jiná témata.

Sdělil mi v diskusi pan Jan R.:

• Nějak mi uniká, proč by měla otázka vlastnictví těchto ostrovů být pro nás tak zajímavá, že bychom ji měli nějak dlouhodobě sledovat.

Tak to je nedorozumění. Dlouhodobě sledovat tuto záležitost budu i nadále já (a psát o tom), nic takového nepožaduji po nikom dalším. Pokud návštěvníky mého blogu toto téma zaujme a článek (články) si přečtou, budu rád. Pokud ne, také dobře: ne každého musí zajímat to, co zajímá mě.

Jsem si přitom plně vědom toho, že otázka komu patří ostrovy Tiran a Sanafir, zda Egyptu či Saúdské Arábii, je z hlediska zájmu českého čtenáře blogů tématem menšinovým. Jedním dechem ale musím dodat, že můj blog Nové Pohledy a postřehy se zabývá vesměs menšinovými náměty, jak jsem kdysi avizoval v jeho hlavičce. (Asi se k tomu budu muset vrátit.)

Všem, kdo dočetli až sem, včetně pana Jana R. (jak doufám), dlužím to zásadní. Proč si myslím, že téma obou ostrovů je ne snad zajímavé, ale důležité.

Před několika lety jsem si splnil jeden z životních snů. Ubytoval jsem se s manželkou v sinajském hotelovém apartmánu naproti ostrovu Tiran. Díval jsem se na jeho siluetu v Akabském zálivu den co den. Stál jsem na útesu na konci hotelové zahrady s pohledem upřeným na Tiranskou úžinu a říkal si: „Tak tady to všechno začalo“. V květnu 1967 uzavřel prezident Násir Tiranskou úžinu, čímž zablokoval izraelský přístav Eilat, důležitý pro dovoz ropy. Byla to čistokrevná provokace a akt agrese, který dával Izraeli plné právo na vojenskou odpověď. Ta přišla 5. června a měla podobu tzv. šestidenní války. Egypt, Sýrie a Jordánsko v ní utrpěly drtivou porážku.

Tehdy a ani mnoho let potom jsem si nedokázal představit, že bych se do těchto míst někdy podíval. Že bych seděl na terase a díval se na ostrov Tiran. Že bych se koupal, šnorchloval a fotil faunu pod hladinou Tiranské úžiny. Svět se úžasným způsobem změnil.

Můj osobní vztah k tomuto místu (jakkoli takové věci do osobního blogu patří) není ovšem tím pravým důvodem, proč si myslím, že je toto téma důležité. Jde o něco zásadnějšího.

Ostrov Tiran (Sanafir zůstává poněkud v jeho stínu), včetně přilehlé úžiny, byl už jednou v historii, na jaře 1967, zdrojem napětí, které vyvrcholilo válečným konfliktem. Vzhledem ke své strategické poloze patří mezi několik neuralgických bodů na Blízkém východě (podobným bodem, byť Araby uměle živeným, je východní část Jeruzaléma). Cokoli se kolem Tiranu a Sanafiru děje, mám na mysli cokoli kontroverzního, jako je například změna vlastnictví, je z podstaty věci velice nebezpečné – a tudíž důležité.

Proč?

Inu proto, že to může být potenciálním zdrojem nestability, a to jak vnitropolitické (v Egyptě), tak vnější (napětí mezi Káhirou a Rijádem), případně může nastat „dominový efekt“: Tiran a Sanafir nejsou jediným „sporným“ územím na mapě oblasti (viz Halaibský trojúhelník na egyptsko-súdánském pomezí).

Politická nestabilita v Egyptě (resp. zhoršená politická stabilita v této klíčové arabské zemi), případně napětí mezi dvěma státy v tomto regionu, obnovené územní nároky jedněch proti druhým – to vše jsou neblahé jevy, které ohrožují hodnotu, na kterou jsme si v české kotlině zvykli jako na něco naprosto samozřejmého. Tou hodnotou je mír. Je to ovšem hodnota nanejvýš křehká, zejména v zemích na jih od nás, kde stačí vskutku málo a mír je ohrožen.

Rozumím argumentu, že ať už se tím problémem (vlastnictvím dvou pustých ostrovů v Rudém moři) zabýváme či nikoli, záležitost stejně neovlivníme a „chleba levnější nebude“. Tímto způsobem bychom ale mohli vyloučit z blogosféry prakticky každé téma, neboť v podstatě žádné nedokáže snížit cenu za kilogram pečiva.

Od 10. července 2016 mi stále rezonuje v paměti myšlenka jedné přední české blogerky. Jmenuje se Michelle Losekoot a zmíněného dne byla hostem pořadu Fokus Václava Moravce (ČT). Relace měla „nadpis“ V síti a Michelle v něm řekla asi toto, cituji volně:

• Při publikování na sociálních sítích se řídím dvěma pravidly. Psát by se mělo o věcech zábavných, nebo informačně přínosných. Nadávání na to, že mě naštvala sousedka není ani jedno, ani druhé.

Jako starý introvertní jezevec nemám ambici být na síti zábavný. Tak se snažím publikovat záležitosti informačně přínosné, byť budou zajímat menšinu publika. To nic nemění na mém přesvědčení, že situace kolem ostrovů Tiran a Sanafir je hodna naší pozornosti. Z důvodu uvedeného výše.

A ještě dovětek. Říká se, že většina Čechů čte Blesk. Možná proto ta nízká rozlišovací schopnost mezi věcmi podstatnými a banalitami. Dávám k úvaze otázku, co má obecně větší důležitost. Zda informace o dění kolem rudomořských ostrovů, které má potenciál ohrozit stabilitu či mír v neklidné části světa (čímž netvrdím, že k tomu dojde, ale 30. září 1938 také nikdo netušil, jaké hrůzy budou následovat po podepsání Mnichovské dohody), nebo horká aktualita o tom, s kým se ta či ona celebrita vyspala, případně rozešla?

Také o tom to celé tak trochu je.