Glosa: Zpráva zprava

Byl to zvláštní pocit. Projížděl jsem v sobotu (8/10) pozdě odpoledne, když už bylo jasné, jak volby dopadly, krajským městem a několika obcemi. Autobus míjel billboardy a plakáty, které se ještě o den dříve jevily docela jinak.

V pátek se na mě dívali kandidáti. V sobotu vítězové a poražení.

Měl jsem čas o všem přemýšlet. Nějak jsem rozhodl já, nějak moje žena. Nějak lidé, kteří volili ve stejné školní třídě jako my. Nějak lidé žijící v naší čtvrti, ve městě, v celém kraji. Nějak v celé zemi.

Těch, kteří nějak rozhodli, bylo zoufale málo. (35%). Méně než minule (2012 – 37%) i předminule (2008 – 40%). To je varování „před závorkou“. Jeho adresáty jsou všichni politici bez výjimky.

A výsledek? Nemá smysl si něco nalhávat. Prohráli jsme. My, kdo smýšlíme pravicově a volíme pravici. Výsledky můžeme interpretovat jak chceme. Můžeme se utěšovat tím, že Babiš dostal „jen pětinu hlasů“, že tam či jinde v kraji půjde vítězné ANO možná do opozice, že obnovená ODS se stala „hegemonem pravice“, že neuspěli extremisté, že komunisté výrazně ztratili.

Ale vítězství vypadá jinak – a toto vítězství není. Není to ani „nevýhra“. Je to porážka.

Poučení? Demokratická pravice, a tu u nás stále představují především ODS a TOP 09, by měla připustit, že byl-li někdy čas začít „mobilisovat“ (inspirováno Klausovou výzvou z roku 1999), pak je to nyní. Mám na mysli vnitřní mobilizaci uvnitř demokratických pravicových stran. Skutečnost, že na prvních třech místech v těchto krajských volbách figurují ANO, ČSSD a KSČM je dostatečným důvodem k oné vnitřní mobilizaci. K hluboké sebereflexi a vážnému zamyšlení jak dál.

Ano, ODS je na tom o něco lépe než TOP 09, kterou proces „fialovské“ revitalizace nejspíš čeká. ODS pod vedením Petra Fialy vrátila důvěru v sebe sama. Je to správný trend, dílčí výsledky se o víkendu dostavily. Ale i to je pořád  málo. 

Číselně viděno, ocitá se TOP 09 tam, kde byli v době své nedávné krize občanští demokraté. Ti ale dali voličům vpravo „naději, že naděje existuje“.

Padnout můžeme, byť ne vždy vlastní vinou, ale povstat musíme. Pravice se musí vzchopit navzdory „nepřízni doby“. Je to její morální povinnost i výzva. Povinnost vůči sobě samým, vůči demokracii a svobodě, vůči této zemi. Výzva s ohledem na to, jak děsivý předobraz týkající se voleb sněmovních 2017 vykreslily víkendové volby krajské.

Je po volbách a časomíra ukazuje za pět minut dvanáct.