Může být v OSN legrace?

Mnoho jí asi není, nicméně ve čtvrtek 22/9 jsem se docela dobře pobavil. To když vystoupil přesluhující (myšleno pokud jde o demokratický mandát) prezident Palestinskoarabské autonomie Mahmúd Abbás.

Ten ve svém projevu během všeobecné rozpravy na 71. zasedání VS OSN znovu oprášil svůj nesmyslný požadavek, který se týká historického dokumentu: Balfourovy deklarace z roku 1917.

Pro ty, kdo nevědí. Klíčové sdělení deklarace je obsaženo v následující větě:

• Vláda Jeho Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině a vynasnaží se, aby tohoto cíle bylo dosaženo, přičemž se jasně rozumí, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině nebo práva a politické postavení Židů v jakékoliv jiné zemi.

Onou vládou je samozřejmě vláda britská. A právě ta by se, podle Abbáse, měla za přijetí této deklarace omluvit. Předák palestinských Arabů to vidí takto:

• Palestinské vedení žádá Británii, tak jak se blíží 100. výročí od přijetí tohoto nechvalně známého prohlášení, aby na sebe vzala svou historickou, právní, politickou, materiální a morální odpovědnost za důsledky tohoto dokumentu včetně omluvy palestinskému lidu za katastrofy, utrpení a nespravedlnosti, které způsobil, a aby jednala tak, aby tuto historickou katastrofu a její důsledky napravila, což zahrnuje také uznání palestinského státu.

Izraelský premiér Netanjahu, který vystoupil až po Abbásovi, k tomu uvedl následující (volný a doplněný citát):

• Je to téměř let stará záležitost. Když o ní hovoří, zůstal trčet hluboko v minulosti. To rovnou mohou Palestinci žalovat Írán kvůli ediktu, kterým perský krále Kýros II. Veliký umožnil Židům návrat z babylonského zajetí do Judeje (6. století před naším letopočtem – LS). Anebo podat hromadnou žalobu proti Abrahamovi, který u Hebronu (dnes by mnozí řekli na Západním břehu, případně ve Státu Palestina) koupil od místního hebronského občana Efrona Hetejského lokalitu Machpela( což bylo pole s jeskyní, která pak sloužila jako rodinné pohřebiště. Jenom pro úplnost dodejme, že k této transakci došlo někdy ve druhém tisíciletí před naším letopočtem – aby vynikla absurdnost Abbásova uvažování-LS).

A právě tato absurdnost, jakkoli je to celé k smíchu, vyvolává vážné pochybnosti o tom, jestli Abbásovi a spol. jde skutečně o mír.

Mimochodem – Netanjahu v OSN vyzval Abbáse, aby přijel do Jeruzaléma a promluvil v izraelském parlamentu, zatímco on rád přijede a promluví v parlamentu palestinských Arabů v Ramalláhu. Tuto nabídku zveřejnil i na svém Twitteru:

Bude Abbás tuto nabídku akceptovat? Jenom mimoděk připomeňme, že když v roce 1977 přijel egyptský prezident Sadat do Izraele a vystoupil v Knessetu, šlo o začátek procesu, který vyvrcholil uzavřením mírové smlouvy. Pokud Abbásovi skutečně leží na srdci mír, nemůže tuto historickou výzvu přeslechnout. A samozřejmě naopak.

PS: Abbás navrhl, aby rok 2017 byl rokem ukončení izraelské “okupace“. Mám lepší nápad: nechť je už tento rok (2016) rokem ukončení palestinského teroru. Ten totiž představuje zásadní překážku na cestě k míru. Vedle neochoty uznat právo Izraele na existenci, případně uznat Izrael jako židovský stát.