Islámský stát vs Írán: Kdo představuje větší zlo?

Mnohé mediální výstupy Západu vytvářejí dojem, zejména v posledních měsících, že Islámský stát představuje větší hrozbu než režim v Íránu. Ne každý to ale vnímá právě takto.

V Tel Avivu se tento týden konala konference Institutu pro studia týkající se národní bezpečnosti (INSS). Jde o izraelský výzkumný ústav a think tank napojený na Telavivskou univerzitu, který se zabývá strategickými otázkami, terorismem, tzv. LIC (konflikty nízké úrovně – low intensity conflicts), vojenskou rovnováhou na Středním východě a kybernetickou válkou.

Na první poslech překvapivě mohlo působit vystoupení izraelského ministra obrany, jak o něm referoval český server Eretz.cz. Moše Jaalon, někdejší šéf vojenské zpravodajské služby a náčelník generálního štábu armády, uvedl, že pokud by syrský (Asadův – LS) režim padl, dal by Izrael přednost tomu, aby zemi (Sýrii) ovládl Islámský stát, než aby se dostala pod přímou kontrolu Íránu.

Jak si taková slova, která mohou ledaskomu způsobit šok, vysvětlit?

My zde v Evropě jsme v posledních měsících, zejména v souvislosti s „úspěšným“ jednáním o íránském jaderném programu, krmeni názory, z nichž je možné při sestavování žebříčku kdo je horší, postavit na první místo Islámský stát – a pak teprve (možná) režim v Teheránu. Toto přesvědčení nikdo nikomu nebere, přesto je ale užitečné seznámit se také s jiným pohledem na věc.

Ministr Jaalon říká, že Islámský stát nemá takové schopnosti (rozumí se vojenské) jako Írán. To je zásadní věc k zamyšlení. Při vší zrůdnosti a barbarskosti Islaámského státu musíme dojít k závěru, že Jaalon má pravdu. Ten dále uvádí:

• Naším největším nepřítelem je íránský režim, který nám vyhlásil válku.Írán se pokusil otevřít proti nám teroristickou frontu na Golanských výšinách.

O čem že to hovoří? O snaze teroristického hnutí Hizballáh, řízeného Íránem, páchat na tomto území útoky na Izrael. Více než pádný důvod, aby se měl Izrael na pozoru. (A žádné mudrlantské poznámky o tom, že Izrael Golany protiprávně okupuje nejsou na místě. Kdyby výšiny z dobrých důvodů neanektoval, byla by situace ještě horší.)

Islámský stát samozřejmě zůstává tím, čím je: v jednom ze svých posledních článků jsem ho nazval nepřítelem lidstva. Ale za jistých okolností může být někdo ještě horší.

Porovnejme.

Oba, Islámský stát i Írán nenávidí Izrael. Na smrt, fanaticky. Ovšem Írán má mohutnější pravidelnou armádu a vedle toho elitní Revoluční gardy. Disponuje balistickými raketami, špatně maskuje jaderné ambice. Islámský stát i Írán vyhrožují izraelskému státu likvidací; slovník se liší, ale záměry jsou stejné. Kdo tedy – v tomto kontextu – představuje pro Izrael větší hrozbu? Netřeba nad tím dlouze bádat, abychom Jaalonův postoj pochopili.

Není to ovšem pouze Jaalon, potažmo izraelské vedení, kdo má vážné obavy z íránské hegemonie v Sýrii. Ač se to může jevit jako paradox, podobné obavy vyjadřuje i Saúdská Arábie. Ta ostatně vede nepřímou válku s Íránem v Jemenu. Rijád sleduje se znepokojením vliv Teheránu, zjevné hrozby pro region, také v Iráku.

Moše Jaalon říká, že jadernou dohodou a zrušením sankcí unikl Írán z mezinárodní izolace a stal se jedním z ústředních hráčů v Sýrii. Je považován za součást řešení syrské občanské války.

A to je z principu špatně.

Porazit Islámský stát za pomoci Íránu a riskovat rozšíření jeho vlivu v Sýrii (když už působí svým neblahým angažmá v Libanonu, Iráku a Jemenu) by bylo pro Izrael řešením ve stylu z bláta do louže. Vyražení klínu klínem. Pro Izrael by něco takového představovalo velkou výzvu, uvedl na konferenci Moše Jaalon, který svým vystoupením znovu připomněl, že nic není černobílé. Ani pohled na Islámský stát.

Je to možná šokující, ale reálné.