Slovo ke kolekci v hlavičce

Nejmagičtějším dílem stvoření je nahá žena. Mladá, jen smyslně zahalená. Na tom se asi shodnou všichni muži. A kromě toho?

Dokážou mi učarovat také hory. Alpy, Andy, hradba sinajských skal. Miluji moderní architekturu i kouzlo uliček staré Prahy. Fascinuje mě poušť a obří vodní nádrže. Nejúžasnější místo na světě jsem ale objevil pod hladinou korálového moře. Právě tam, v Rudém moři, uprostřed živé přírody, se cítím nejlépe.

Vybaven fotoaparátem vytvářím, s hlubokou pokorou a respektem, osobní kolekci členů velké podmořské rodiny.

Věren svému příjmení si stýskám. Když tam nejsem, vzpomínám. Když je stesk nejsilnější, otevírám PC a vracím se k těm stovkám, možná tisícům záběrů, které alespoň zčásti nahradí nefalšovaný relax: ten zažívám, jsem-li nad koráli mezi svými – rybami, zévami, murénami a chotnicemi, karetami a olihněmi.

Právě včera pozdě v noci jsem zase listoval svými záběry – a napadlo mě, že bych mohl obyvatele Rudého moře umisťovat do hlavičky svého blogu, postupně je obměňovat a umožnit tak všem, kdo se do toho  obřího akvária nikdy nedostanou, aby se seznámili s mými hostiteli.

Jistěže nejen mými, ale každého, kdo si vezme masku, šnorchl a ponoří hlavu pod hladinu.

Tu čest být první dostal útesník. Lidé znalí podmořského života mohou říci: Útesník?Vždyť je to ta nejobyčejnější ryba z obyčejných! Mají pravdu. Vidíte ji všude kolem, není ani nijak zvlášť barevně vyvedená. Současně ale patří k těm nejpřátelštějším.

Když se blížíte k místu, kde se nad korálem v hejnech pohybuje, plave vám to hejno vstříc. Nikoli nezištně: ryby očekávají pamlsek. Pakliže nemáte, zkoušejí alespoň vaši ruku nebo záda. Jemně to štípne, jinak nic. Nic pro vás, nic pro ně. Desítky jich plavou za vámi, když se otočíte, můžete si uvědomit fascinující sounáležitost s přírodou.

MÍSTO PLNÉ ZÁZRAKŮ

Takových úžasných okamžiků jsem zažil v Rudém moři bezpočet. Jsou to ty nepodivuhodnější pocity, jaké si lze představit. A to se bavíme o obyčejném útesníkovi. Ty nejbarevnější poklady korálových komnat jsou teprve před vámi. Plavete dál a dál a nestačíte si vybírat a tisknout spoušť.

Je to půlrok co půlrok, sezonu co sezonu, ponor co ponor stejné. Pokaždé jedinečné, nikdy k omrzení. Jak kdysi řekl J. J. Coustaeu, Rudé moře je místo plné zázraků. A zázraky sotva mohou začít nudit.

Začínáme tedy útesníkem. Obyčejnou a nikoli atraktivní rybou. Jak se ale praví v Bibli: Poslední budou první. Útesník je z hlediska zájmu podmořských pozorovatelů hodně vzadu, možná skutečně mezi posledními. Také proto jsem jej umístil na začátek mé kolekce v hlavičce.

Vybírat budu, jak čas dovolí, ze své sbírky, kterou jsem začal vytvářet v Akabském zálivu v roce 2010. (Do Egypta jsem jezdil už předtím, nikoli ale s přístrojem pro podvodní focení.) Jde tedy o jakousi pětiletou bilanci. Snad bude návštěvníkům mého blogu alespoň trochu užitečná. Ostatně: hlavička blogu je dobrý prostor pro internetovou prezentaci tohoto druhu. Byla by chyba této možnosti nevyužít.